Adaptační kurz GI v Němčičkách 2025

Dne 3.9. jsme jeli s I. G na adapťák. Jako první jsme šli na rozhlednu v Bořeticích. Tam jsme začali hrát první seznamovací hry. Poté jsme pěšky došli na ubytování a tam jsme si vybalili a měli oběd. Následně jsme hráli opět seznamovací hry a potom šli na lodičky. Já jsem byla s Luckou a Amčou. Trénovali jsme na zítřejší závod. Navečer jsme hráli hry a připravovali večeři. Naše skupina dělala ovocné špízy v čokoládě a ovocný salát. Vyhrály jsme 2. místo! S holkama jsme si pak povídaly až do 1. ráno!

Druhý den jsme se nasnídali, a pak šli na koně na Black Rose ranč. Poté byly závody v lodičkách. Bohužel jsme prohrály. Pak jsme vyráběli trička a opékali špekáčky. Další den už jsme odjížděli. Bylo to super!

Klárka Plisková

 3. 9. 2025 jsme autobusem odjeli do Němčiček. Tam jsme vystoupili a šli na rozhlednu, kde jsme hráli seznamovací hry. Když jsme se poznali, šli jsme na ubytování. Potom byl oběd a po obědě jsme hráli hru „reportéři“, kde jsme měli zjistit informace o svých spolužácích. Následně jsme šli k bazénu, kde jsme trénovali plavbu na lodičkách. Byla to hrozná zábava. Večer jsme měli volný a mohli jsme dělat cokoliv. Ten den jsme si také dělali sami večeři.

Druhý den ráno jsme šli na koně. Čistili jsme je, a pak na nich i jezdili. Nakonec byl kvíz. Potom za námi přijela i naše školní paní psycholožka Eliška. Následovala soutěž na lodičkách. Vyhrála klučičí L1! Navečer jsme malovali trička. Potom bylo v plánu opékat špekáčky, ale zabouchli jsme si klíče, tak jsme přemýšleli, jak se dostaneme dovnitř. Naštěstí nám jedna paní z ubytování půjčila klíče. Situace byla zachráněna a mohlo se opékat. Na závěr jsme zpívali různé písničky. Byl to super adapťák!

Lenka Kalamenová

 Přijíždím autem na kloboucké náměstí. Při vystupování vidím skupinu dětí s rodiči a zavazadly na nástupišti. To jsou oni. Někteří vystrašení, někteří veselí…jak já si ta nová jména zapamatuji. Nový školní rok, nová třída, doufám, že nám to bude spolu klapat. Cesta autobusem je klidná, vystupujeme v Bořeticích asi po půlhodince. Kolegyně rozdává čísla. Dominik je jednička! U rozhledny si několikrát opakujeme jména. Je to tu samý Matyáš, Klárka, Kuba a Honza, žraloci sežrali dvě nohy a Sokolnice, jak se zdá, ovládají kloboucké gymnázium. Sluníčko svítí, nálada je pozitivní. Kuřecí řízek na oběd nikdy nezklame. S dodržováním časů setkávání máme trochu problém, ale zpívání státní hymny nechce nikdo riskovat vícekrát, takže nakonec i tohle zvládneme. K lodičkám jsou nejprve všichni skeptičtí, velmi rychle se ale rozjede super týmová zábava – kdo nechce do vody, ten pomáhá odstrkovat, vytahovat a povzbuzuje. Večeře pod rukama dětí jen kvete a mezi ovocnými saláty, palačinkami a jinými dezerty jsme vděční za 2 slané pomazánky

Další den utekl jako voda, jména už si pamatuji nejen já, ale snad i všichni ostatní. Jsme tu bezva parta a zabouchnutí klíčů bereme jako zpestření dne. Přichází táborák, špekáčky, vytahuji kytaru a Dominik se přidává. Všichni zpívají a k mému překvapení se dožadují další a další písničky. Kluci vystřihnou dokonce i taneček s verbuňkem.

Závěrečné dopolední shrnutí a zhodnocení kurzu ukončujeme vzkazy na záda. Odjíždíme. Doma otvírám obálku se vzkazy a spolu s celkovými dojmy z adapťáku mě hřeje u srdce milý pocit. Vzhůru do nového školního roku 2025/2026, to dáme!

Třídní učitelka