Kurz přežití GV. 10.-12.9. 2025
A co účastníci zažili?
Z reportů jednotlivých skupin uniklo pár poznámek:
- Dostali jsme mapu, obálku a seznam úkolů a vydali jsme se svou cestou…
- Když jsme se po dlouhých třech kilometrech do kopce a třech zastávkách dostali na vrchol, zjistili jsme, že musíme pokračovat ještě dál…
- Mezitím Marťa v blízkém okolí hledal oskeruši a mluvil s námi u toho přes telefon, v němž jsme zaslechli: „to jsou ale lopaty“. A poté jsme zahlédli onoho daňka, o kterém Martin takto hovořil...
- Šli jsme dál a Honza je slepý, takže neviděl, že má mobil v batohu, a tak nás pět minut zdržel …
- U první šifry jsme si nebyli vůbec jistí a strávili jsme třeba 20 minut na jednom bodě. Přitom výsledek jsme měli přímo před očima…
- Šifru jsme nakonec vyřešili jako poslední, ale nevzdávali jsme se a věřili v comeback. Druhá šifra byla velmi jednoduchá. U třetí šifry se náš sen o comebacku zhroutil…
- Pak jsme zjistili, že tudy cesta nevede a vrátili jsme se zpět. Došli jsme na louku s neskutečně krásným výhledem a ztratili jsme všechnu motivaci…
- Sledovali nás modří, které jsme setřásli v lese po cestě k vodní ploše. U téhle vodní plochy jsme strávili déle jak hodinu beznaděje…
- Další hodina byla plná hádání, nespolupráce a stěžování si na hlad…
- Všichni kromě Vendy byli bosí…
- Odpoledne jsme se vydali na nafukovací kánoe, dále nás čekala resuscitace pána již postiženého (chyběly mu horní i dolní končetiny) byl to takzvaný „trupík“. Potom jsme přelezli nad propastí po slackline a naskákali do vodní nádrže, což byl opravdu zážitek…
- Pro dnešní den toho bylo moc, dobrou noc.
